Portrét plemene PEKINÉZ v časopisu Svět psů 02/2018 - reakce
20. března 2018
20. března 2018
Dobrý den,
ráda bych redakci poděkovala za článek o plemeni pekinéz v čísle 02/2018. Vždy mě propagace „mého“ plemene potěší, obzvlášť v časopise, který mám ráda. Je mi však líto, že k jinak vcelku velmi hezky napsanému článku byla použita fotografie naprosto netypického a nestandardního pekinéze. Fotografie na obálce časopisu sice také nebyla nejšťastnější a pro plemeno nejtypičtější, což by se na úvodní fotografii hodilo, ale tato fotografie uvnitř portrétu plemene a titulek u ní je bohužel pro další vývoj a vnímání plemene (nejen) veřejností snad přímo nebezpečná a vzbudila mezi námi chovateli velký rozruch a nevoli. Oba psíci jsou bezesporu velmi roztomilí, ale …. s naším plemenem mají pramálo společného a rozhodně by neměli býti uváděny jako typické příklady k profilu plemene. V době kdy se celosvětově objevují snahy úplně změnit vzhled některých plemen nebo dokonce i zakázat chov brachycefálních plemen jako takových je mi z ní smutno. "Méně srsti, větší pohyblivost - tento nevýstavní pekinéz nové požadavky standardu naplňuje" … věřte, že psík na fotografii, má do standardního jedince opravdu velmi daleko v mnoha kritériích, a to tedy i včetně své srsti a je pro mě jen příkladem dalšího extrémismu. Nelze přeci takto zjednodušeně říct (natož pouze z fotografie !), že méně srsti by automaticky znamenalo větší pohyblivost. Naopak by se dalo odhadovat, že zrovna tento psík na obrázku vzhledem k viditelně úzkému postoji, délce a síle hrudních končetin bude mít chůzi pro pekinéze velmi netypickou.
Ano, zřejmě se shodneme, že my chovatelé jsme plemeno přivedli k extrémnímu vzhledu, které již ohrožovalo jeho zdraví. Ale dlužno dodat, že od dob, kdy k obratu v myšlení chovatelů došlo a nastolila se cesta k ozdravění plemene uplynulo již hodně času a mnoho již bylo vykonáno. O změnách standardu se začalo veřejně mluvit a uvažovat již v době, kdy ale chovaní a vystavovaní psíci vypadali ještě poněkud jinak než dnes. Ano, stávalo se, že v 80.-90. letech světové výstavy vyhrávali přechlupení psi se špatnou strukturou srsti i přechlupené kastrované feny (se srdečními vadami !), v podstatě jen proto, že oslnili na pohled extrémně efektní a přebohatou srstí, která se v té době navíc ještě i tupírovala, tužila a silně lakovala. Někdy se feny kastrovaly i záměrně. Takovíto psi opravdu již ani zdaleka siluetou nepřipomínali malého lva jak vyžaduje standard, neměli ten kýžený tvar hrušky ani při pohledu z boku, ani shora. Měli až 20 – 30 cm dlouhé chlupy všude po těle i na bocích a ve slabinách (často nesprávné struktury). Mnohdy působili širší než delší a opravdu tak spíše připomínali těžce se valící kouli nebo v horším případě neforemnou hromadu chlupů, kdy "člověk skoro nepoznal, kde je předek a kde zadek" – jak jsme velmi často i slýchávali. Upřednostňovala se mohutná těžká vráska a co nejkratší kořen nosu (jak píšete v podstatě neviditelný nosík), takže nám pomalu mizel tehdy oficiálním standardem žádaný plochý profil, který je a byl pro toto plemeno tak typický. Toto např. jsou typy vrásek a osrstění (fen !!!), které jsme mohli vídat v této době a bezesporu šlo opravdu o extrém, kdy nebyly vidět ani oči, ani nos, natož nějaké obrysy těla.
V dnešní době však takovéto jedince uvidíte jen opravdu velmi výjimečně, na výstavách spíš vůbec ne a s dobrým výsledkem by odešli nebo měli odejít jen stěží. V současnosti znám jen opravdu velmi málo pekinézů, kterým dělá přílišná srst v pohybu problém, téměř žádné. Pokud už pekinézové mají nějaký problém s chůzí, většinou jde o něco úplně jiného než o srst. Musím říci, že mě osobně až překvapilo, že na letošní WDS v Lipsku měli všichni vystavovaní psi (70 předvedených z 84 přihlášených) otevřené nosní otvory a jen u několika by se dalo říct, že měli výraznější vrásku, která však v žádném případě u žádného z nich nepřesahovala nos či nezakrývala oči, jak tomu bývalo dříve. Již dlouhou dobu se v chovu i na výstavách dbá na zdravější vzhled plemena – nepříliš velké, nevypouklé oči, nepříliš výrazná vráska a otevřené nosní otvory - tzv. „open-face“ - jsou většinou velmi striktně vyžadovány, …. už se nám ani nestává, že bychom na výstavách při závěrečných přehlídkách slýchali moderátora říkat, že „pekinéz vlastně ani chodit nemusí …..“ Pekinéz chodit musí, jen … jeho chůze je velmi specifická a to z důvodů za jakým účelem byl před mnoha a mnoha staletími šlechtěn. Jako JEDINÉ PLEMENO MÁ PŘÍMO STANDARDEM VYŽADOVANOU POMALOU CHŮZI. Velmi často musíme toto připomínat i některým vystavovatelům např. s čivavami či pomeraniany při řazení do závěrečného kruhu, kteří chtějí až za nás, protože „jsou přeci menší“, nebo přihlížejícím, kteří se podivují či někdy i přímo rozhořčují nad tím „proč ten pekiňák jde tak pomalu – to nemůže jako chodit rychleji“ nebo „proč si ten jeho handler zkracuje kruh, ten pes nemůže ujít ani ten kousek nebo co“ atp. – odpověď na toto je většinou velmi snadná - prostě proto, že pekinéz POMALU chodit má a handler sice nechce zdržovat, přitom ale logicky chce psa předvést co nejlépe a tak, jak to odpovídá požadavkům standardu plemene. Neznamená to však, že by pekinéz nemohl nebo neuměl jít (resp. běžet) rychleji. Věřte, že i ten chlupatý, umí. Avšak jen při pomalé chůzi vynikne jeho správná a opravdu velmi specifická mechanika pohybu.
Co se nesení pekinéze handlerem v závěrečném kruhu na poslední WDS týče, přiznám se, že mi tento incident nějak unikl a ani jsem ho teď zpětně ve zveřejněných videích nikde nedohledala, ani na WDS v Lipsku, ani Moskvě, čímž ale rozhodně netvrdím, že se nestal anebo nemohl stát. Pamatuji si ale EDS 2014 u nás v Brně, kde v soutěži o BIG Junior majitel svého pekinéze v závěrečném kruhu nesl a bohužel i přesto byl rozhodčím „vybrán na bednu“. Věřte ale, že toto překvapilo a rozhořčilo nejvíce právě nás – přihlížející chovatele a vystavovatele pekinézů (a možná, že i majitele a handlera onoho psa samotného?), a to nejen pro pocit jakési neférovosti, ale hlavně proto, že jsme si dokázali představit argumenty, které tímto lidé, kteří nejsou zrovna příznivci našeho plemene, brachycefálních plemen či výstav psů jako takových, dostanou do rukou.
Jen …. můžeme si být opravdu jisti, že psík chodit NEMOHL ? A hodnotit podle toho stav či zdravotní problémy celého plemene ? Nemohlo to být třeba tím, že prostě z jakéhokoliv důvodu chodit nechtěl ? On je pekinéz opravdu „tak trochu svéhlavička“, někdy bohužel i v tomto. Mnohdy se ta jeho typická svéhlavost projeví bez varování, nečekaně a jako naschvál zrovna v těch nejméně vhodných situacích. Ale já osobně u nich zrovna tedy tento rys jejich povahy opravdu miluji a obdivuji.
Zcela jistě nejde změnit vzhled plemene a celé jeho populace ze dne na den a ani během pár let. Nemůžeme a ani nesmíme zatracovat či vyřazovat najednou a hromadně z chovu všechny více chlupaté psy nebo psy s trochu větší vráskou či trochu kratším nosem, kteří ale třeba mají velmi dobrou stavbu těla a nahradit je nechlupatými psy, nejlépe ještě s 2 cm nosem, kteří ale mají mizernou stavbu těla, dlouhé hubené nohy, netypickou chůzi či neodpovídají standardu v ostatních důležitých kritériích. Chce to vše čas a rozumný přístup především, ne zbrklé tendence vést či tlačit plemeno z jednoho extrému do druhého (i třeba v dobrém úmyslu) a hodnotit psa jen podle jednoho či dvou kritérií. Kam a k jakým problémům nás dovedlo hodnocení psů např. jen podle srsti nám nedávná historie zcela jasně ukázala. Určitě ale už v tomto směru mnoho chovatelské práce uděláno bylo, naše plemeno výraznými změnami k lepšímu již prošlo a na zdraví našich psů se velmi dbá. Dalším extrémním prodloužením kořene nosu (resp. horní čelisti) a zbavením se téměř veškeré srsti našich psů až tak, že budou připomínat spíše tibetské španěly, tlusté japan-chiny či jakési křížence naše plemeno neozdravíme, naopak mu spíše zas jen ublížíme a opět ho přivedeme k dalšímu extrému a ztrátě jejich specifik, krásy a elegance, což by bezpochyby byla veliká škoda.
S pozdravem a přáním hezkého dne
Kateřina Schreibová
ráda bych redakci poděkovala za článek o plemeni pekinéz v čísle 02/2018. Vždy mě propagace „mého“ plemene potěší, obzvlášť v časopise, který mám ráda. Je mi však líto, že k jinak vcelku velmi hezky napsanému článku byla použita fotografie naprosto netypického a nestandardního pekinéze. Fotografie na obálce časopisu sice také nebyla nejšťastnější a pro plemeno nejtypičtější, což by se na úvodní fotografii hodilo, ale tato fotografie uvnitř portrétu plemene a titulek u ní je bohužel pro další vývoj a vnímání plemene (nejen) veřejností snad přímo nebezpečná a vzbudila mezi námi chovateli velký rozruch a nevoli. Oba psíci jsou bezesporu velmi roztomilí, ale …. s naším plemenem mají pramálo společného a rozhodně by neměli býti uváděny jako typické příklady k profilu plemene. V době kdy se celosvětově objevují snahy úplně změnit vzhled některých plemen nebo dokonce i zakázat chov brachycefálních plemen jako takových je mi z ní smutno. "Méně srsti, větší pohyblivost - tento nevýstavní pekinéz nové požadavky standardu naplňuje" … věřte, že psík na fotografii, má do standardního jedince opravdu velmi daleko v mnoha kritériích, a to tedy i včetně své srsti a je pro mě jen příkladem dalšího extrémismu. Nelze přeci takto zjednodušeně říct (natož pouze z fotografie !), že méně srsti by automaticky znamenalo větší pohyblivost. Naopak by se dalo odhadovat, že zrovna tento psík na obrázku vzhledem k viditelně úzkému postoji, délce a síle hrudních končetin bude mít chůzi pro pekinéze velmi netypickou.
Ano, zřejmě se shodneme, že my chovatelé jsme plemeno přivedli k extrémnímu vzhledu, které již ohrožovalo jeho zdraví. Ale dlužno dodat, že od dob, kdy k obratu v myšlení chovatelů došlo a nastolila se cesta k ozdravění plemene uplynulo již hodně času a mnoho již bylo vykonáno. O změnách standardu se začalo veřejně mluvit a uvažovat již v době, kdy ale chovaní a vystavovaní psíci vypadali ještě poněkud jinak než dnes. Ano, stávalo se, že v 80.-90. letech světové výstavy vyhrávali přechlupení psi se špatnou strukturou srsti i přechlupené kastrované feny (se srdečními vadami !), v podstatě jen proto, že oslnili na pohled extrémně efektní a přebohatou srstí, která se v té době navíc ještě i tupírovala, tužila a silně lakovala. Někdy se feny kastrovaly i záměrně. Takovíto psi opravdu již ani zdaleka siluetou nepřipomínali malého lva jak vyžaduje standard, neměli ten kýžený tvar hrušky ani při pohledu z boku, ani shora. Měli až 20 – 30 cm dlouhé chlupy všude po těle i na bocích a ve slabinách (často nesprávné struktury). Mnohdy působili širší než delší a opravdu tak spíše připomínali těžce se valící kouli nebo v horším případě neforemnou hromadu chlupů, kdy "člověk skoro nepoznal, kde je předek a kde zadek" – jak jsme velmi často i slýchávali. Upřednostňovala se mohutná těžká vráska a co nejkratší kořen nosu (jak píšete v podstatě neviditelný nosík), takže nám pomalu mizel tehdy oficiálním standardem žádaný plochý profil, který je a byl pro toto plemeno tak typický. Toto např. jsou typy vrásek a osrstění (fen !!!), které jsme mohli vídat v této době a bezesporu šlo opravdu o extrém, kdy nebyly vidět ani oči, ani nos, natož nějaké obrysy těla.
V dnešní době však takovéto jedince uvidíte jen opravdu velmi výjimečně, na výstavách spíš vůbec ne a s dobrým výsledkem by odešli nebo měli odejít jen stěží. V současnosti znám jen opravdu velmi málo pekinézů, kterým dělá přílišná srst v pohybu problém, téměř žádné. Pokud už pekinézové mají nějaký problém s chůzí, většinou jde o něco úplně jiného než o srst. Musím říci, že mě osobně až překvapilo, že na letošní WDS v Lipsku měli všichni vystavovaní psi (70 předvedených z 84 přihlášených) otevřené nosní otvory a jen u několika by se dalo říct, že měli výraznější vrásku, která však v žádném případě u žádného z nich nepřesahovala nos či nezakrývala oči, jak tomu bývalo dříve. Již dlouhou dobu se v chovu i na výstavách dbá na zdravější vzhled plemena – nepříliš velké, nevypouklé oči, nepříliš výrazná vráska a otevřené nosní otvory - tzv. „open-face“ - jsou většinou velmi striktně vyžadovány, …. už se nám ani nestává, že bychom na výstavách při závěrečných přehlídkách slýchali moderátora říkat, že „pekinéz vlastně ani chodit nemusí …..“ Pekinéz chodit musí, jen … jeho chůze je velmi specifická a to z důvodů za jakým účelem byl před mnoha a mnoha staletími šlechtěn. Jako JEDINÉ PLEMENO MÁ PŘÍMO STANDARDEM VYŽADOVANOU POMALOU CHŮZI. Velmi často musíme toto připomínat i některým vystavovatelům např. s čivavami či pomeraniany při řazení do závěrečného kruhu, kteří chtějí až za nás, protože „jsou přeci menší“, nebo přihlížejícím, kteří se podivují či někdy i přímo rozhořčují nad tím „proč ten pekiňák jde tak pomalu – to nemůže jako chodit rychleji“ nebo „proč si ten jeho handler zkracuje kruh, ten pes nemůže ujít ani ten kousek nebo co“ atp. – odpověď na toto je většinou velmi snadná - prostě proto, že pekinéz POMALU chodit má a handler sice nechce zdržovat, přitom ale logicky chce psa předvést co nejlépe a tak, jak to odpovídá požadavkům standardu plemene. Neznamená to však, že by pekinéz nemohl nebo neuměl jít (resp. běžet) rychleji. Věřte, že i ten chlupatý, umí. Avšak jen při pomalé chůzi vynikne jeho správná a opravdu velmi specifická mechanika pohybu.
Co se nesení pekinéze handlerem v závěrečném kruhu na poslední WDS týče, přiznám se, že mi tento incident nějak unikl a ani jsem ho teď zpětně ve zveřejněných videích nikde nedohledala, ani na WDS v Lipsku, ani Moskvě, čímž ale rozhodně netvrdím, že se nestal anebo nemohl stát. Pamatuji si ale EDS 2014 u nás v Brně, kde v soutěži o BIG Junior majitel svého pekinéze v závěrečném kruhu nesl a bohužel i přesto byl rozhodčím „vybrán na bednu“. Věřte ale, že toto překvapilo a rozhořčilo nejvíce právě nás – přihlížející chovatele a vystavovatele pekinézů (a možná, že i majitele a handlera onoho psa samotného?), a to nejen pro pocit jakési neférovosti, ale hlavně proto, že jsme si dokázali představit argumenty, které tímto lidé, kteří nejsou zrovna příznivci našeho plemene, brachycefálních plemen či výstav psů jako takových, dostanou do rukou.
Jen …. můžeme si být opravdu jisti, že psík chodit NEMOHL ? A hodnotit podle toho stav či zdravotní problémy celého plemene ? Nemohlo to být třeba tím, že prostě z jakéhokoliv důvodu chodit nechtěl ? On je pekinéz opravdu „tak trochu svéhlavička“, někdy bohužel i v tomto. Mnohdy se ta jeho typická svéhlavost projeví bez varování, nečekaně a jako naschvál zrovna v těch nejméně vhodných situacích. Ale já osobně u nich zrovna tedy tento rys jejich povahy opravdu miluji a obdivuji.
Zcela jistě nejde změnit vzhled plemene a celé jeho populace ze dne na den a ani během pár let. Nemůžeme a ani nesmíme zatracovat či vyřazovat najednou a hromadně z chovu všechny více chlupaté psy nebo psy s trochu větší vráskou či trochu kratším nosem, kteří ale třeba mají velmi dobrou stavbu těla a nahradit je nechlupatými psy, nejlépe ještě s 2 cm nosem, kteří ale mají mizernou stavbu těla, dlouhé hubené nohy, netypickou chůzi či neodpovídají standardu v ostatních důležitých kritériích. Chce to vše čas a rozumný přístup především, ne zbrklé tendence vést či tlačit plemeno z jednoho extrému do druhého (i třeba v dobrém úmyslu) a hodnotit psa jen podle jednoho či dvou kritérií. Kam a k jakým problémům nás dovedlo hodnocení psů např. jen podle srsti nám nedávná historie zcela jasně ukázala. Určitě ale už v tomto směru mnoho chovatelské práce uděláno bylo, naše plemeno výraznými změnami k lepšímu již prošlo a na zdraví našich psů se velmi dbá. Dalším extrémním prodloužením kořene nosu (resp. horní čelisti) a zbavením se téměř veškeré srsti našich psů až tak, že budou připomínat spíše tibetské španěly, tlusté japan-chiny či jakési křížence naše plemeno neozdravíme, naopak mu spíše zas jen ublížíme a opět ho přivedeme k dalšímu extrému a ztrátě jejich specifik, krásy a elegance, což by bezpochyby byla veliká škoda.
S pozdravem a přáním hezkého dne
Kateřina Schreibová
 |
Dobrý den,
děkujeme za znalou a kultivovanou reakci. Jistě máte v lecčems pravdu, z hlediska čistě chovatelského dokonce v mnohém. My jsme se v článku snažili nad ně povznést, podívat se na pekinéze z nadhledu a širší perspektivy a přiblížit plemeno, které se prokazatelně (stačí se podívat na počty zápisů štěňa v současnosti) velmi vzdálilo běžnému pejskaři, zpátky k němu. Aby si mohl říci: s takovým pejskem chi sdílet život, i když mi třeba výstavy nic neříkají a nezajímají mě. I prostřednictvím fotografií - pekinéz na obálce působí jako veselý, aktivní, zdravý pejsek - a právě tak jsme chtěli plemeno veřejnosti představit, i když by tento jedinec na nějaká výstavní ocenění dosáhl stěží. Chápu, že najít kompromis mezi výsledkem dlouhodobého snažení chovatelů a požadavky na zdraví, vitalitu a pohyblivost je v případě pekinéze (podobně jako mj. mopse, které jsme sami dlouho chovali a kvůli zdraví od nich nakonec odešli, kde tyto snahy vyústily dokonce do vytvoření staro/nového tzv. retromopse) velmi těžké. Pejsek uvnitř na obálce byl uveden jako”nevyýstavní” a samozřejmě šlo o určitou novinářskou zkratku (mimochodem fotili jsme ho v jednom pražském parku a lítal takovou rychlostí a mrštností, že nic podobného jsem u jedinců výstavního typu nikdy neviděla, ani v soukromí). Pekinéze neseného při závěrerečných soutěžích jsmem viděla opakovaně na různých finálovkách, nejen loni v Lipsku (bohužel už nevím, ve které to bylo kategorii, ale můžu zkusit prohlédnout footgrafie, zda to náš fotograf náhodou nezachytil). Ať chceme nebo ne a ať jdou důvody jakékoliv, k veřejnosti to vysílá nějaký signál.
Pokud budete souhlasit, Vaši vysvětlující reakci včetně inkriminované fotografie rádi zveřejníme, samozřejmě i hlas chovatelů by měl dostat prostor a třeba se ještě rozpoutá další zajímavá diskuze. Ono totiž nejde jen o pekinéze, ale obecně o to, jakým směrem se bude chov některých mnoha plemen dále vyvíjet.
S pozdravem
L. Smrčková
Šéfredaktorka Světa psů
Dobrý den paní Smrčková,
děkuji za rychlou reakci a vaši odpověď. Já chápu vaši snahu zobrazit pekinéze jako veselého, čilého, aktivního a zdravého psíka, jenže takto lze přeci zobrazit i ty „naše“ - vašimi slovy „ty výstavní“. Nemusíme se za tímto účelem obracet k těm zcela netypickým, nestandardním, kříženým či vypadajícím jako tibetský španěl. Věřte, že i ti naši umí běhat po Stromovce, býti mrštní. Mí (nejen ti) psi s námi běžně chodí 5-10 kilometrové procházky, běhají, lítají, honí se spolu či s jinými plemeny ….. A ano, výstavní zvířata byste v nich v tu chvíli nepoznala – a to především kvůli tomu, jak jsou pak špinaví, ne kvůli tomu jak mají dlouhé nohy. :-)
Na druhou stranu plemeno pekinéz nikdy nebude určeno na práci, na výcvik, pro velké sportovce či turisty, najde si svoji „fanouškovskou základnu“ spíše u jiných typů lidí. U lidí, kteří nemají rádi, když jim nějaký psík celé odpoledne splašeně běhá po bytě, skáče na vše, co je v dosahu, naopak chtějí klidného společníka (ne společníka, který by nemohl být aktivní, ale který prostě zas až tak moc nechce). A je to tak dobře. Je dobře, že si každý může najít plemeno, které mu vyhovuje. Že oblíbenost plemene mezi veřejností není velká? To přeci ale zas až tak moc ničemu nevadí a je to tak u spousty plemen. Pekinéz má svou módní vlnu již za sebou. Ale o to víc si ho cení a najdou si ho právě ti opravdoví milovníci, kteří docení právě tato jeho specifika.
Nedávno jsem hlídala psíka plemene japan-chin. Upřímně – byla jsem z jeho neutuchajícího a neuklidnitelného temperamentu lehce nervózní. :-) Nechtějme změnit plemenný ráz jen proto, abychom ho „jakoby ozdravili“ a připodobnili jiným plemenům. Ono je opravdu velkou chybou tvrdit nebo předpokládat, že ti, co nemají srst, mají delší nohy nebo nevypadají tak, že by mohli uspívat na výstavách jsou apriori a automaticky zdravější – je to, promiňte, naprostý nesmysl.
Naši pekinézi se nám běžně dožívají 12-16 let a to mnohdy bez větších problémů. Netvrdím, že by neměli nějaké problémy či plemenné predispozice k zdravotním problémům, ale které plemeno nemá? A často mnohem horší než pekinéz. Proč tedy v článku, kterým chcete plemeno přiblížit širší veřejnosti používat tyto argumenty a zcestné teorie o souvislosti (ne)typického vzhledu a zdravotních problémů, které spolu nesouvisí ? Dávat do souvislosti netypicky krátkou srst a netypicky dlouhé nohy s jakýmsi řešením pohybových problémů plemene, je pro mne více než nezodpovědné, velmi krátkozraké a přinejmenším smutné. Argumenty tohoto typu - to je cesta špatným směrem a to, co jsem svou reakcí na článek chtěla říct.
S pozdravem a přáním hezkého dne
K. Schreibová
Pokud bych zrovna neležela doma se zápalem plic :-) , vzala bych klidně ven svou „smečku“ a natočila pár videí, abyste viděla, jak umí běhat, jak dlouho atd. Ale myslím, že o dokazování tohoto typu zcela jistě nejde. Stejně tak bych mohla kontaktovat všechny majitele vítězných psů z Lipska a dotázat se, jestli, jak dlouho a proč nesli své psy v závěrečném kruhu – fotografie bohužel nemá v tomto směru žádnou vypovídající hodnotu. Ale o to opravdu nejde.
děkuji za rychlou reakci a vaši odpověď. Já chápu vaši snahu zobrazit pekinéze jako veselého, čilého, aktivního a zdravého psíka, jenže takto lze přeci zobrazit i ty „naše“ - vašimi slovy „ty výstavní“. Nemusíme se za tímto účelem obracet k těm zcela netypickým, nestandardním, kříženým či vypadajícím jako tibetský španěl. Věřte, že i ti naši umí běhat po Stromovce, býti mrštní. Mí (nejen ti) psi s námi běžně chodí 5-10 kilometrové procházky, běhají, lítají, honí se spolu či s jinými plemeny ….. A ano, výstavní zvířata byste v nich v tu chvíli nepoznala – a to především kvůli tomu, jak jsou pak špinaví, ne kvůli tomu jak mají dlouhé nohy. :-)
Na druhou stranu plemeno pekinéz nikdy nebude určeno na práci, na výcvik, pro velké sportovce či turisty, najde si svoji „fanouškovskou základnu“ spíše u jiných typů lidí. U lidí, kteří nemají rádi, když jim nějaký psík celé odpoledne splašeně běhá po bytě, skáče na vše, co je v dosahu, naopak chtějí klidného společníka (ne společníka, který by nemohl být aktivní, ale který prostě zas až tak moc nechce). A je to tak dobře. Je dobře, že si každý může najít plemeno, které mu vyhovuje. Že oblíbenost plemene mezi veřejností není velká? To přeci ale zas až tak moc ničemu nevadí a je to tak u spousty plemen. Pekinéz má svou módní vlnu již za sebou. Ale o to víc si ho cení a najdou si ho právě ti opravdoví milovníci, kteří docení právě tato jeho specifika.
Nedávno jsem hlídala psíka plemene japan-chin. Upřímně – byla jsem z jeho neutuchajícího a neuklidnitelného temperamentu lehce nervózní. :-) Nechtějme změnit plemenný ráz jen proto, abychom ho „jakoby ozdravili“ a připodobnili jiným plemenům. Ono je opravdu velkou chybou tvrdit nebo předpokládat, že ti, co nemají srst, mají delší nohy nebo nevypadají tak, že by mohli uspívat na výstavách jsou apriori a automaticky zdravější – je to, promiňte, naprostý nesmysl.
Naši pekinézi se nám běžně dožívají 12-16 let a to mnohdy bez větších problémů. Netvrdím, že by neměli nějaké problémy či plemenné predispozice k zdravotním problémům, ale které plemeno nemá? A často mnohem horší než pekinéz. Proč tedy v článku, kterým chcete plemeno přiblížit širší veřejnosti používat tyto argumenty a zcestné teorie o souvislosti (ne)typického vzhledu a zdravotních problémů, které spolu nesouvisí ? Dávat do souvislosti netypicky krátkou srst a netypicky dlouhé nohy s jakýmsi řešením pohybových problémů plemene, je pro mne více než nezodpovědné, velmi krátkozraké a přinejmenším smutné. Argumenty tohoto typu - to je cesta špatným směrem a to, co jsem svou reakcí na článek chtěla říct.
S pozdravem a přáním hezkého dne
K. Schreibová
Pokud bych zrovna neležela doma se zápalem plic :-) , vzala bych klidně ven svou „smečku“ a natočila pár videí, abyste viděla, jak umí běhat, jak dlouho atd. Ale myslím, že o dokazování tohoto typu zcela jistě nejde. Stejně tak bych mohla kontaktovat všechny majitele vítězných psů z Lipska a dotázat se, jestli, jak dlouho a proč nesli své psy v závěrečném kruhu – fotografie bohužel nemá v tomto směru žádnou vypovídající hodnotu. Ale o to opravdu nejde.
Dobrý den, jsem ráda, že jsme si podnětně vyměnili názory, byť se ve všem neprotly. :-) Nicméně teď se chci zeptat, zda souhlasíte (či si přejete), abychom Váš dopis či nebo alespoň část z něj zveřejnili? Nemáme s tím problém, záleží na Vás.
S pozdravem
L. Smrčková
Šéfredaktorka Světa psů
Dobrý den paní Smrčková,
určitě můžete, budu ráda. Příspěvek vám byl za tímto účelem zaslán.
Současně bych se ráda zeptala, zda naši komunikaci - samozřejmě s obálkou a odkazem na číslo Světa psů, v němž byl původní článek uveřejněn, smím zveřejnit na webu www.pekingese.eu, který se věnuje našemu plemeni ?
Děkuji.
S pozdravem a přáním hezkého dne
Kateřina Schreibová
určitě můžete, budu ráda. Příspěvek vám byl za tímto účelem zaslán.
Současně bych se ráda zeptala, zda naši komunikaci - samozřejmě s obálkou a odkazem na číslo Světa psů, v němž byl původní článek uveřejněn, smím zveřejnit na webu www.pekingese.eu, který se věnuje našemu plemeni ?
Děkuji.
S pozdravem a přáním hezkého dne
Kateřina Schreibová
Dobrý den, ale ano, můžete. Od chovatelů sice neočekávám vstřícnou reakci (jim prioritně ani článek nebyl určen, my jsme časopis pro nejširší psomilovnou veřejnost), ale možná to někomu pomůže alespoň si uvědomit, jak pekinéze vnímají/mohou vnímat lidé mimo nejužší chovatelský okruh.
L. Smrčková
P. S. Ještě mě napadlo - pokud se svými pekinézi chodíte na výlety do přírody, cestujete, třeba i plavou, a chtělo by se Vám o tom napsat do některého z letních čísel (chtělo by to ovšem nějaké fotky), abyste ukázala, že pekinéz zvládne i jiné věci než polehávání na gauči, rádi zveřejníme. Píšete dobře.
Moc děkuji. Myslím, že i pro chovatele našeho plemene budou tyto naše různé pohledy svým způsobem přínosné. Mnoho z nich si snad ani neuvědomuje jak "na nás" širší veřejnost pohlíží a jak moc to může být v dnešní době pro plemeno nebezpečné.
Velmi ráda plave asi sice jen jedna naše holčina (mimojiné EJW 2014, C.I.B. ....) :-) a snad i pár fotek někde mám, ale nevím jaké kvality. Zkusím dohledat, popř. nějaké v létě udělat. V příloze posílám alespoň na ukázku foto jiné výstavně úspěšné pekinézky (ICH. NANETTE BLUE Čínský démant, maj.: Iveta Dosedělová), která si užívá plavání po MVP Bratislava na Zlatých pískách :-), kterou mám zrovna po ruce a video prvního plavání v moři našeho odchovu CH. CREAMY SHADOW Joliot v Chorvatsku - není to opravdu u našeho plemene tak neběžné. Když s námi mí psi procházeli Plitvice, museli být neustále na vodítku - ne jen kvůli předpisům, ale kvůli tomu, aby neustále "neodcházeli" do vody. :-) Milují vodu, milují sníh ..... Určitě vám v létě rádi poskytneme nějaké "akčnější" fotografie.
Ještě jednou moc děkuji. S pozdravem a přáním hezkého dne
K. Schreibová
Velmi ráda plave asi sice jen jedna naše holčina (mimojiné EJW 2014, C.I.B. ....) :-) a snad i pár fotek někde mám, ale nevím jaké kvality. Zkusím dohledat, popř. nějaké v létě udělat. V příloze posílám alespoň na ukázku foto jiné výstavně úspěšné pekinézky (ICH. NANETTE BLUE Čínský démant, maj.: Iveta Dosedělová), která si užívá plavání po MVP Bratislava na Zlatých pískách :-), kterou mám zrovna po ruce a video prvního plavání v moři našeho odchovu CH. CREAMY SHADOW Joliot v Chorvatsku - není to opravdu u našeho plemene tak neběžné. Když s námi mí psi procházeli Plitvice, museli být neustále na vodítku - ne jen kvůli předpisům, ale kvůli tomu, aby neustále "neodcházeli" do vody. :-) Milují vodu, milují sníh ..... Určitě vám v létě rádi poskytneme nějaké "akčnější" fotografie.
Ještě jednou moc děkuji. S pozdravem a přáním hezkého dne
K. Schreibová
 |
 |
 |
 |
Dobrý den, video mě osvěžilo :- ) - děkuji. Budu moc ráda, když si na nás v létě vzpomenete. Osobně mám pro krátkolebá plemena velkou slabost, dlouhá léte a jsme měli a chovali mopsíky - ale nakonec jsme od nich odešli, i když neradi, právě kvůli omezením vyplývajícím z jejich tělesné stavby - příliš krátké nosy, příliš velké vrásky, dýchavičnost atd. S věkem se to zhoršovalo, k stáru už s nimi nešlo dělat téměř nic, nezvládli ani krátkou procházku, jakmile bylo nad 20 stupňů. Myslím, že tohle je pro každé plemeno cesta do pekel. Proto sleduji s určitým porozuměním snahy o vyšlechtění “retromopse”, “kontinentálního buldoka” atd. Je to snaha vrátit se k funkčnímu normálu.
Mějte se krásně
L. Smrčková
 |
obr. - zmiňované foto z článku + příklady nežádoucích zveličených znaků u pekinéze
